ČÁST PÁTÁ: PROPOJENÍ
Už když jsem byla malá, cítila jsem určité propojení s Vesmírem. Kreslila jsem obrázky s Anděli, psala básně o smrti a převtělení naší energie do jiné bytosti. V dospívání se tohle propojení objevilo vždy po užití pervitinu. Chvílemi jsem si myslela, že je to mým osudem. Pořád jsem hledala bod spojení s vesmírem. Byla jsem jiná než ostatní. Nikdy mě nenaplňoval stereotypní život, řád, pravidla a materiální věci. Celé dětství jsem přemýšlela o životě, vesmíru, důvodu našeho žití, hledala něco víc. Dětský psycholog mi řekl, že přemýšlím nad věcmi, nad kterými bych vůbec neměla. Říkal mi priority, které mají děti v mém věku, ale ani jedna mě nijak neoslovila. Nikdo se ve mě nevyznal ani já sama. Přátelé mi říkali, že žiji v oblacích. S drogou jsem byla celistvá a mohla si "hrát na člověka", takhle bych to nazvala.
Nyní zápis z doby mých 23 let, pojmenovala bych ho takhle cítím život já:
Ať se mi to zdá či ne, je dnes překrásný den. Jsem šťastná, cítím jak vítr lehce vane a unáší mou mysl jako peříčko, lehounce lítám v oblacích, sluneční paprsky prostupují skrze mou duši. Létám kolem dokola, bez cíle, donekonečna. Prsty mé klávesy hladím a vycházející tón je pohlazením. Cítím jen své osobní já. Jednoduše a bez překážek miluji tenhle svět. Všechny pocity, strachy, smutky a obavy z mé vlastní nedokonalosti jsou v dáli. Chci žít, své srdce naplnit, duši svou osvobodit. Vždyť co více bychom chtěli mít, než úsměv na tváři.
Děkuji ti… ať jsi kýmkoliv… touha být je větší než já… Rosa raduje se z mých úsměvů, sníh padá mi do vlasů, já v tanci pod zářící lampou se ocitám, ve městě bez úsměvu, bez radosti a moudrosti. Čas náhle se zastaví, jen cítím jejich postradatelné, prázdné pohledy očí. Smích, radost a štěstí zaplaví náhle jejich prostory, z mých očí kutálejí se slzy, slanost jejich jemně ochutnávám rty. Ruce k nebi a klidně šla bych ještě výš… Sněží, toť dar je obrovský mezi touto prázdnotou, co má mě za pomatenou. Nežli tohle ucítí, svět uteče jim na dlani… jiskra v očích schází téhle populaci, upřímnost a radost z maličkostí… Pojď ke mně blíž, ukáži ti tenhle svět… svět krásy a požehnání… budeme vypadat jak blázni, avšak jediní chápajíc tuhle realitu v pravém okamžiku.
Jsem sama víc a víc, tak jako dřív. Po boku svému synu kráčející, tak to má být. Uzavírám svou mysl, své srdce a požitky. Cítím, že víc sem nepatřím… vesmír je pánem mým, který tvoří mé další kroky po téhle Zemi. Moudrost má je s citem spojená, jiného smyslu, cíle života, než všichni ostatní… co žijí tady. Jsi důkazem člověka… Já žiji pro ostatní v naději jejich pomoci, nápravy… uvědomění, že lidé nejsou tu sami… Stav: na pervitinu
Duchovní průvodci, léčitelé, šamani apod. mi mé stavy mysli vysvětlovali, jako příliš svobodná duše. Sny co se mi zdávaly mi hodně ovlivňovaly život, a tak ovlivnily i některá rozhodnutí, která jsem necítila jako má vlastní rozhodnutí, ale spíše jako kdyby něco ve mě rozhodovalo za mě. Neměla jsem samu sebe zpracovanou, měla jsem pocit, že má duše převládla nad mým fyzickým tělem a životem. Propojení bylo stále intenzivnější. Začala jsem hledat důkaz o Bohu a na mé přání se děly zázraky, které mi jeho existenci potvrzovaly. Občas jsem měla strach a přestala užívat, třeba na půl roku, ale také byly dny, kdy se mi do rukou dostal absolutně čistý, krystalický pervitin. Jako se vyráběl v mých mladých letech. A to jsem musela využít. Jednoho dne jsem zažila spojení a vize, které si neumím vysvětlit ani nyní.
Tento článek jsem napsala po několikahodinovém transu, v opojení drogy, v roce 2015:
"Když si Bůh přeje, aby se člověk zbláznil, dá mu vše po čem touží".
Významný, jedinečný a posvátný je dnešní den. Meditace dospěla k vrcholnému bodu propojení s Vesmírem, s nadpřirozenem, jedinou věcí v tomhle nekonečném prostoru naprosto přirozenou. Dokonalá synchronizace, harmonie času a místa, světla. Moment rozplynutí se současné energie jako celku pozemského a ve vteřině sloučené energie jako myšlenkových molekul. Překročení hranice, kdy nejsem bytostí, ale duší. Nyní energií… Mimo pozemskou realitu, mimo planetu, mimo svět. Není mé osobní JÁ, jsem vším… přitom ničím. Ani pocit, necítím vůbec nic. Jsem součástí Vesmíru.
Děkuji. Myšlenka se vznáší a unáší ji neviditelná síla, silou nepopsatelnou. Tisíce slov, miliony úkazů, které se spojily. Jak by neviditelnými nitěmi byly propojeny, každá vteřina mého dosavadního života. Od početí mé matky, početí mého, až po duši vybírající si svůj nynější život, svou zkoušku, svůj osobní příběh.
Tahle velikost ale není slovy popsatelná, proto jsem usoudila, po několika hodinovém přemýšlení, že slova v tomhle poznání neexistují. Myšlenka je jasně rčena: "až porozumím světu beze slov, porozumím sama sobě". Jsem vyšinutá potrhlice, ano, už je to tak. Ale pamatuj, to jsou ti nejlepší… Má celoživotní víra a touha po objevení rytmu, souladu Vesmíru a smyslu života byla docílena.
Vždy jsem měla svůj svět… ten mi teď dovolil otevřít bránu do nevědomí, nepoznaného… Od mé rané víry, silné vůle, sezení u dětských psychologů, poté psychiatrů, od mé odlišnosti, zvědavosti, projití drogovou závislostí, bytí vždy nepochopenou, od svého JÁ, vyšší moci, samoty i extrémní otevřenosti, od Boha i Ďábla, od lítání v oblacích i dopadnutí na zem, do téhle reality, přes výčitky, radosti, smutky, pokusy o sebevraždy, výhry i prohry v životě, špatná i správná rozhodnutí, přes zrady i pomoci… až k reinkarnaci, hypnózu, léčení silou energií, promlouvání s anděli, vnímání znamení k mému osobnímu příběhu, výkladu karet, čtení duchovních knih, víru v Boha, sílu pozitivní, přítomné myšlenky či okamžiky, meditace, ovládání svých snů, opuštění duše z těla…
Tak se nyní, dnešním dnem, dostávám do odevzdanosti vyšší moci, porozumění, uvědomění, úžasu nad dokonalostí…. Do okamžiku splněného mého největšího, životního přání… Nyní vím, že až přijde má smrt, bude to ten nejhezčí okamžik, sestaven ze správného načasování, místa a hlavně důvodu.
Celý život oplývám čistou láskou ke světu a zvířectvu, avšak nedokázala jsem to samé cítit k člověku… Samota, s mou nezkrotnou láskou, byla mi v tomhle životě dána… Miluji svůj život… Děkuji Bohu a taktéž mému Anděli strážnému… se ctí a úctou…Stav: na pervitinu
Pro mě byl ten den velice významný, když si nyní tenhle zápis znovu pročítám, tak tohoto dne bylo potřeba.
Přeji Vám krásné prázdniny a těším se zase za týden či dva.
Tamara - členka skupiny zotavení Brno