ČÁST ŠESTNÁCTÁ - ROZVOD
Jednoho podzimního dne přišel termín mého rozvodu s manželem. Den na který přeci tak usilovně čeká, aby mohl zmizet. Už den předtím jsem byla extrémně nervózní, celou noc jsem nemohla spát. Můj Ex se mi už týden neozval a ani se neukázal. No jistě, to jsem přesně čekala, konečně bude volný. Chtěla jsem vědět, zda k soudu přijde, předpokládala jsem že ano, ale jeho mobilní číslo bylo stále vypnuté. No nic, jdu mu dát svobodu a právo žít šťastný život, říkala jsem si na posilnění.
Soud se konal brzo ráno, vyzvedl mě můj právník, kterého mi domluvil a zaplatil můj bratr. A jeli jsme. Viděl mou nervozitu, uklidňoval mě, že všechny papíry jsou už předem nachystané a od mého Ex dávno podepsané, že i kdyby nepřišel, budeme rozvedeni. Mně to ale moc nepomáhalo, jelikož jsem se šla rozvést s mužem, kvůli kterému jsem se nejspíše zbláznila a vím, že ho miluji. Dělám to pro něho říkala jsem si stále do kola, po cestě do soudní síně. On nepřišel. Přesto nás rozvedli, jak říkal právník. Soudní stání skončilo. Byli jsme rozvedení. Je konec všeho. Bylo mi na zvracení.
Počkala jsem až právník odejde a jasně jsem věděla, kam půjdu. Musím si to potvrdit, potřebuji vědět, že je konec. Že už nebudu sledována, že jsem absolutně svobodná. Hned před soudem na mě čeká má známá. Shodou okolností kousek odtud pracuje. Dala jsem si s ní cigaretu a chtěla po ní pervitin - vždycky ho má plno u sebe. Vlastně ani nevím proč, chtěla jsem jen vědět, jestli se to někdo dozví, lépe řečeno můj bývalý muž. Chtěla jsem zjistit, jestli už "ta hra" na mě skončila. Ona se na mě ale nechápavě podívala a řekla jasné NE! Po tom všem co se stalo doufala, že už je to můj konec s drogami!
Kecy, kecy, kecy! Byla jsem na ni velice rozhořčená a odešla jsem jinam. Došlo mi, že u svých přátel drogu nezískám, musím jít k někomu jinému. Okamžitě jsem zkontaktovala zdravotní sestřičku, která se o mě na soukromé klinice měsíce starala. Tam to vypadalo, že uspěji, ale nakonec to nevyšlo kvůli osobě, co měla drogy dovézt. Nešťastně jsem šla domů.
Udělala jsem co jsem měla - rozvedla jsem se s mužem, kterého miluji. Nikdy dětem nedám plnohodnotnou rodinu, jsem špatná matka, s drogami mi bylo lépe. Přestala jsem mluvit, objevila jsem se opět v kruhu ničeho, absolutní bezmoci. Jen jsem několik hodin ležela pod peřinou a brečela. Nešlo to zastavit. Vše, čeho jsem dosáhla, se během chvíle ztratilo. Chci svého věrného přítele - pervitin. Nikoho jsem k sobě nepustila. S nikým se nebavila.
Nyní emaily mé mámy s panem Pavlem Nepustilem:
Dobrý večer,
nezlobte se, že tak pozdě píšu. Tamara měla dnes ten rozvod, J…. tam nepřišel, ale přesto je rozvedli, když měli vše potřebné sepsané. Psala mi, že doma vše probereme. Ale o hodinu později začala vypisovat, že děti dá tatínkům, otec od Gustava prý souhlasí a od listopadu mu ho chce dát do péče. Chloe taky nechce, že bude mít s jejím bývalým mužem J… a jeho psychiatričkou A….. lepší život.
A pak začala psát zase to její obvyklé: Chci jen pravdu a dokud ji neuslyším, budu si ubližovat dokud mě to nezničí. A jednou se to snad povede. Celej život stojí za flusanec do kanálu. A vždy stál. Konečně se můžu zbavit celé falešné špíny, co jste na mě hráli. U tatínků bude dětem líp. Já chci žít dál jako předtím. Odjedu do zahraničí, na Vánoce už tu nechci být. Ublížím všem, abyste věděli, jak jste ublížili vy. Nenávidím vás všechny. Vy všichni! Jedna podělaná věta! Bylo by to moc, že? Chci slyšet pravdu!
Když jsem přijela z práce, tak jen ležela, ubrečená, neschopná jakékoli činnosti. Večer chtěla odvézt do Bohunic na krizové centrum, tak ji tam moje starší dcera L…. odvezla. Nevím, jestli ji přijmou, dcera psala, že se jí chtějí spíš zbavit, tak nevím.
Ještě se ozvu. Jestli tam někoho znáte, tak ho moc prosím zkuste kontaktovat. Ale dám vědět, jak to dopadlo.
Děkuji, zdravím, matka od Tamary
Dobrý večer,
díky za zprávu. Já teď neovlivním přijetí na krizové centrum, ale jestli ji přijmou a zůstane tam přes noc, tak můžu zavolat kolegyni, která tam pracuje, dejte mi prosím ráno vědět jestli ji tam nechali.
Pavel Nepustil
Dobrý den,
včera ji nakonec přijali, ale zrovna teď mi píše, že je to tam tisíckrát horší než doma a chce odejít. Zkuste ji prosím kontaktovat. Sama nevím, co je lepší, co jí víc pomůže dostat se trochu dohromady.
Děkuji s pozdravem, máma od Tamary
Tamara-členka Zotavení Brno a skupiny Zotava