mosaic-1637764.jpg

Zotavení Brno

Není umění se rozbít, ale dát se dohromady

 
 
Vyhledat
  • Zotavení Brno

V ZAJETÍ DROGY

ČÁST TŘETÍ - Jsem svá, neměňte mě!


Svou úžasnou kamarádku Viktorii opět potkávám v roce 2012, když má můj malý chlapeček jeden rok. Netrvá dlouho a jsme spolu opět každý den, ona hlídá malého a já chodím tajně do práce, přítel tehdy odjížděl pracovat do zahraničí.

A i když byl doma, měla jsem přístup k droze skvěle zajištěný - přítel od Viktorie mě prozvonil na mobilní telefon, když byl před panelákem, já sebrala pytel se smetím, že musím vynést odpadky. Předání drogy a peněz proběhlo během pár sekund.

Když se něco podělalo, tak jsem občas koš vynášela i dvakrát, či třikrát denně. Mému příteli to ani tak nebylo divné, byl tehdy non-stop polapen ve stavu marihuany, začal hrát výherní automaty a měl svůj svět, kterému já nikdy nerozuměla.

Vše je super, vypadám skvěle, obleču konečně Viktoriiny kalhoty! Skoro nejím, jedna vařená mrkev na oběd a neskutečné sportování. Mám 47 kilo, stejně si ale myslím, že jsem tlustá. Můj přítel si potrpí na pěkné postavě, pořád mě ponižuje a shazuje. A taky bije. Užívám víkendově, abych s ním přežila víkend hádek, stresu a ran. Jen tak, aby to nešlo poznat, třeba 0,1gr. Rozdělím čáru do dvou dnů, rychle šňupnu na záchodě a jsem v klidu. Přítel nic netuší. Jsem nyní silná, celá, nic mě nemůže rozhodit. Nemůže mě uhodit, postavím se mu. A emoce mám dokonale pod kontrolou. Můj smutek se rozpadá, uzavírám se do svého světa -Já a můj malý Gustav.

Potrpím si na krásné věci pro Gustava - vše značkové, originální, výjimečné hračky. Taky na mém zevnějšku, přehnané čistotě, rodinných výletech. Večery trávím s tužkou a luštím - sudoku a křížovky, naprostý zásek a ztráta pojetí o čase, je to mým uvolněním po dokonalém, náročném dnu. Luštím dokud se mi nezačne chtít spát.


Nyní nalezený článek z toho období, z 2.8.2013:

Od Března, roku 2013, jsem začala vědomě meditovat. Dělala jsem to už mnohokrát dříve, po několik let, ovšem to bylo nevědomky. Tak jako dnešní noc, sedávala jsem na stejném místě, vzhlížela k nebi a přála si jediné, lásku a štěstí. Kdykoliv padala z nebe hvězda, prolítla mi hlavou myšlenka: ,, něco si přej, rychle, po čem toužíš nejvíce?“. Zavřela jsem oči a přála si jediné, stále to stejné po celá léta, až do nynějška. "Chci být šťastná, prosím Bože, vyslyš mé přání."


Čas ale plynul a smutek se zvětšoval. Můj přítel, muž, do kterého jsem se zamilovala, otec mého dítěte, mě stále více odmítal, choval se ke mně hrubě a už se vlastně skoro vůbec nevracel domů. Neměl o nás zájem, mě nenáviděl, malého nijak nevnímal. Všechnu svou lásku, jsem tedy věnovala svému malému Gustavovi, žila jsem jen pro něho. Nenáviděla jsem se a dávala si za vinu partnerův nezájem o mě. Byla jsem nešťastná uvnitř, každý den jsem plakala, byla mimo běžné vnímání. Mateřství jsem prožila spíš jako každodenní rutinu, zvyk a na drogách. Malý to cítil. Vynucoval si mou pozornost, chtěl se mě dotýkat, vím, že mi chtěl pomoct. Já byla ale slepá a nedokázala jsem ho svým způsobem přijmout, tak jak jsem měla.… Bože odpusť mi to.

Každý večer jsem trávila na balkóně, se sklenicí, lahví vína. Plakala a prosila o lásku mého muže, naivně na něho každý večer čekala. Vracel se, až všechny peníze v herně prohrál. Postupem času, jsem si přála být ptákem, uletět, hodně daleko, z tohohle světa. Přestali jsme s mužem úplně komunikovat, jen sprosté nadávky a rány na mou osobu zůstaly. Po dopití láhve vína, jsem přemýšlela pravidelně nad sebevraždou. Uzavřela jsem své city do hloubky srdce, částečně bohužel i před malým.


Netrvalo dlouho a z víkendů na piku se staly 3 dny z týdnu, poté 4 dny a tak dále. Až mi při zamyšlení docházelo, že jsem třeba jen jeden den z celého týdne čistá, a to jsem většinou prospala (kdykoliv to šlo, šla jsem spát s malým). Začala jsem vnímat, že drogy jsou mojí součástí.

Po nastartování mého obraného ´´falešného´´ sebevědomí následoval rozchod s mým přítelem, Gustavovým otcem. Jeho agresivita, závislost na gamblingu a marihuaně se nedaly vydržet. Žil v úplně jiné přítomnosti než já s Gustavem. Rozchod nepřipouštěl a nedal se odbýt. Nastěhoval se do pronájmu pár paneláků od nás, nosil mi růže a neustále mě kontroloval. Bylo to na psychiku šílené!


Viktorie mi v té době dost psychicky pomáhala. A taky jsme spolu mohly brát.

V té době jsme dělaly šílené věci. Od výletů po celé republice přes krádeže kabelů v opuštěných domech až po řízení kradené dodávky apod. Bylo to nezapomenutelné období, vždy na to budu ráda vzpomínat.

Taky jsem měla zkušenost se zaprodáním svého těla, já jsem to tak ale nebrala.

Mezi naší ´´skupinou uživatelů´´ byli i lidi, co byli bohatí a ti měli známosti. Přes Viktorii ke mně přišla nabídka strávit jednu noc s mužem, co měl po 4 letech přes noc vycházku z vězení. Moc se mi to nelíbilo a měla jsem strach, ale v té době jsem chtěla zažít všechno. Pořád jsem vypadla skvěle a tak jsem souhlasila. Navíc peníze za tu noc se také hodily a neomezený příjem pervitinu, no proč ne.


Toho muže jsem vůbec neznala, ani ze zpráv ani z novin. Bylo mi řečeno, že vykradl banku. Jeho otec byl prý vyhlášeným vařičem drogy a na to taky doplatil. Předpokládala jsem, že on bude taky takový, "z našich sfér". Na místo setkání mě přivezl jeho nejlepší přítel, v drahém sportovním mercedesu, připadala jsem si jako princezna. Muž, který na mě čekal, byl nádherný, měl mužné tělo, vysoký, tmavý typ. Velice dobře vychovaný - obrovský gentleman. Voněl mi, byl vtipný, měl krásný úsměv. Bylo to jako v pohádce, přes noc jsme jeli do Prahy, v životě jsem tak rychle v Praze z Brna nebyla. Na dálnici jsme jeli rychlostí až 300 km/h.. Taky nás zastavila policie - vše se rychle vyřešilo a jeli jsme dál. Na každé benzínce drahé nákupy, zbytečnosti.

Ovšem v něm jsem se zmýlila. Po tom, co jsem poslouchala rozhovor s jeho přítelem v autě, pochopila jsem, že dát si před ním "čáru" nebude dobrý nápad.

Nenáviděl drogy, mluvil o svém otci jako o špíně, co zničila jejich jméno.

Šíleně mě uchvátil, byl tak něžný, milý.... úžasný.

Řekla bych - že jsem cítila něco jako "lásku"´. Noc s ním byla nezapomenutelná, nemohu toho litovat. Slíbila jsem mu, že přestanu brát. Chtěla jsem ho ještě vidět! On mi dal adresu a jednu podmínku, nesmím mu lhát a když nepřestanu užívat, už mě nechce vidět. Budu ho v mém příběhu nazývat Jiří.. Oči Jiřího v mé hlavě zůstávaly.




Za 2 týdny, na shledanou - jedu na dovolenou :)


Členka skupiny zotavení Brno - Tamara







149 zobrazení
 

Kontakt

Máme za sebou zkušenost se závislostí a chceme ji pozitivně využít. Přidáte se?

Kopečná 44, 602 00  Brno

603 324 428 (Hanka)

Coffee Maker
 

©2018 by Zotavení Brno. Proudly created with Wix.com