Vyhledat
  • Zotavení Brno

V ZAJETÍ DROGY

ČÁST JEDENÁCTÁ - SNĚNÍ


Vše utichlo, vše pominulo.

Jsem vším a přitom ničím. Ale proč tu pořád trčím? Skočila jsem? Nebo ne?

Před sebou jsem měla obraz pískovité skály. Koukala jsem na skálu a viděla samu sebe, poletovala jsem kolem a kreslila do písku srdíčka - jedno pro syna Gustava, druhé pro dcerku Chloe, třetí pro mě. Na prstech jsem cítila vlhký písek.


Postavička mě samé začala přeskakovat trhliny ve skále. Zkoušela, co přeskočí. Chtěla jsem na ni zakřičet, aby toho nechala, že může spadnout. Neslyšela mě, asi ani neviděla. Proč tu pořád jsem a nudím se, jen koukám na sebe, jak tu poletuji?! Teď už ani nevím jestli jsem skočila nebo si to teprve nacvičuji? Co to je? Sním?

Vidím tátu, zlobí se na mě, naše fenka běhá dokola, má radost, já taky! Dědeček stojí opodál ve stínu, tváří se vážně. Všichni tři jsou pod schody, obrovskými schody. Chladně na mě koukají, nejsou rádi, nemají mě rádi? Fenku si táta přivolal k noze, odběhla ode mě, sklopila hlavu, asi má zakázané se ke mě tulit. Pořád se na něco čeká, nikdo se se mnou nechce bavit, nevím co se děje a začínám mít obrovský vztek..... všichni mi pomalu začínají mizet před očima.


Někde v dáli štěká pes...začíná svítat. Slyším svůj dech a v ústech mám plno krve, nemohu se pohnout, necítím nic, nevím jestli mám tělo, vnímám pouze pach krve. Je mi zima, prší, to se mi líbí. Upadám do bezvědomí.

Opět cítím, jak mi rychle buší srdce a jak lehce dýchám. Je světlo, přestává pršet. Uvědomuji si svoje tělo, ležím na kolenou, lokty zabořené v kamení a písku, dlaně mám opřené o hlavu, koukám do země. Ležím v pozici, jako bych se někomu klaněla, či žádala o milost. Prsty si šahám do díry v hlavě. Chci otočit hlavu, mozek vysálá pokyn - ale tělo nereaguje, Chci se pohnout- opět žádná reakce těla. Jsem v prde...

Zmohu se pouze, v rámci možností, na hlasité zvolání o pomoc do země. Opět upadám do bezvědomí.


A tak stále dokola. Nevím co bylo pro mě v tu chvíli více stresující, že tam umřu zaživa nebo to, že jsem nejspíše ochrnutá. V této situaci můj mozek pracoval úplně jinak. Bolest jsem cítila spíše nevědomě. Celé tělo a hlava pracovaly pouze na aktu "boje o přežití". Po asi čtvrtém zvolání mě někdo našel a zachránil mě. Na místě jsem ležela cca 9 hodin. Konečně jsem mohla upadnout do absolutního bezvědomí.


neděle, 23. června 2019, 16:37

Mnohačetná těžká poranění utrpěla v neděli dopoledne mladá žena, která spadla z lomu Hády. Ležící dívku v bezvědomí našel kolemjdoucí. Se záchranou museli v těžkém terénu pomoci hasiči. „V neděli o půl jedenácté dopoledne jsme přijali požadavek od záchranné služby k transportu zraněné ženy z nepřístupného terénu v brněnském lomu Hády.

Operační důstojník vyslal k místu události jednotku profesionálních hasičů ze stanice Líšeň a lezeckou skupinu ze stanice Lidická," uvedl mluvčí hasičů. Po příjezdu na místo hasiči zjistili, že je terén velmi těžko přístupný a povolali policejní vrtulník s hasiči – leteckými záchranáři. „Jakmile záchranáři v lomu připravili zraněnou k transportu, přiblížil se vrtulník k místu a po úvazu nosítek do podvěsu pod vrtulník přepravil pacientku k sanitnímu vozu," stojí ve zprávě hasičů. Mladou ženu pak záchranáři transportovali na urgentní příjem Fakultní nemocnice Brno. Podle mluvčí záchranářů Hedviky Kropáčkové utrpěla žena mnohačetná vážná poranění.


Tamara-členka Zotavení Brno




96 zobrazení0 komentář
 

+420 777 916 280 (Pavel Nepustil)

  • Facebook
  • Twitter
  • LinkedIn

©2018 by Zotavení Brno. Proudly created with Wix.com